Okruhy, kterým se tento text věnuje
Ruční tisk tapet se dá rozdělit na devět úseků, které na sebe navazují a v nichž se chyba z předchozího kroku obvykle projeví až o dva kroky dál. Následující odkazy vedou přímo k jednotlivým částem textu.
Papírový pás, jeho napnutí a podkladový nátěr
Tapetový papír se v dílně nezpracovává po archách, ale po pásech odvinutých z role a rozložených na dlouhém stole. Před tiskem musí pás projít dvěma úpravami: musí se zbavit napětí, které v něm zůstalo po svinutí, a musí dostat podkladový nátěr, na kterém barva zůstane ležet místo aby se vsákla do vláken.
Papír reaguje na vlhkost nerovnoměrně — po délce vlákna se roztahuje méně než napříč. Proto se pás nechává před tiskem několik hodin volně ležet v téže místnosti, kde se bude tisknout. Tím se vyrovná vlhkost mezi papírem a vzduchem a pás se během tisku přestane pohybovat. Bez tohoto kroku se první vrstva vytiskne přesně, ale při zaschnutí se rozměr změní a druhá vrstva už nesedne.
Grunt, tedy podkladový nátěr, se nanáší širokým štětcem nebo válečkem v jednom směru, obvykle po délce pásu. Nanáší se řidčeji, než by se zdálo potřebné: silná vrstva podkladu po zaschnutí praská a při tisku se odlupuje spolu s barvou. Většina dílenských postupů pracuje se dvěma tenkými nátěry s mezisušením místo s jedním hustým.
Na co se dívat před tiskem
- pás leží rovně, bez vln a bez zvlněných okrajů;
- podklad je matný po celé ploše, bez lesklých míst se zbytkem pojiva;
- okraje pásu jsou fixované tak, aby se během tisku nezvedaly;
- povrch stolu je rovný a čistý — zrnko zaschlé barvy pod papírem se otiskne do každé vrstvy;
- vlhkost a teplota dílny se během celé tiskové série výrazně nemění.
Raport a výpočet opakování vzoru
Raport je výška jednoho úplného opakování vzoru. Určuje, po jaké vzdálenosti se motiv na pásu vrací do stejné polohy, a tím i to, kolik papíru se při lepení odřízne, aby na sebe sousední pásy navázaly. Ruční tisk pracuje s raportem od začátku: rozměr bloku a rozteč otisků nejsou volné, vyplývají z něj.
Nejjednodušší je přímý raport, kdy motiv navazuje ve stejné výšce na obou stranách pásu. Posunutý raport, u kterého se sousední pás zvedá o polovinu nebo o třetinu opakování, dává klidnější celek, protože vodorovné řady motivů se na stěně neseřadí do pruhů — za cenu většího odpadu při podřezávání.
Praktický výpočet
- změř skutečnou výšku jednoho opakování na hotovém otisku, ne rozměr bloku;
- vyděl výšku stěny raportem a zaokrouhli nahoru na celé opakování;
- připočti pět až deset centimetrů na horní a spodní podřez;
- u posunutého raportu přičti k délce každého druhého pásu hodnotu posunu;
- vynásob počtem pásů a porovnej výsledek s délkou vytištěného pásu.
Rozdíl mezi teoretickým a skutečným raportem vzniká vždycky. Papír po vysušení mírně sedá, otisk je o zlomek milimetru širší než řezaný motiv, a při ručním posouvání bloku se tolerance sčítají. Proto se raport měří na zkušebním pásu vytištěném stejnou barvou a stejným tlakem jako celá série, ne na jediném zkušebním otisku.
Řezané dřevěné bloky a šablony
Blok je zrcadlově řezaný reliéf: tiskne to, co zůstane nahoře. Řeže se do tvrdého listnatého dřeva s hustými letokruhy — hrušeň, javor, buk — protože měkké dřevo se pod opakovaným tlakem otlačí a kresba se během série rozšíří. Blok bývá slepený z několika vrstev s křížem otočenými vlákny, aby se nekroutil.
Hloubka řezu se odvíjí od velikosti prázdných ploch. Tam, kde má zůstat čistý papír, se dřevo odebírá hlouběji, jinak se do mezery při silnějším tlaku otiskne pozadí. Jemné linky naopak nesnesou příliš hluboké okolí — zůstanou bez opory a při tisku se zlomí. Nejtenčí prvky se proto v tradiční praxi neřežou do dřeva, ale zatloukají se do něj jako úzké kovové pásky a hřebíčky.
Šablona funguje obráceně: barva prochází vyříznutým otvorem. Hodí se pro velké souvislé plochy a pro pozadí, které by se blokem tisklo nerovnoměrně. Papírové šablony napuštěné olejem jsou levné a rychle se vyrobí, ale při opakovaném navlhčení měknou; tenký plech drží tvar déle a snáze se čistí. Kombinace obojího je běžná — pozadí šablonou, kresba blokem.
Údržba nástrojů
- blok se po tisku omývá vlažnou vodou dřív, než barva v řezu zaschne;
- zbytky v hlubokých místech se vytáhnou měkkým kartáčem, ne škrabkou;
- bloky se suší v poloze na boku, aby vlhkost odcházela z obou stran stejně;
- skladují se naplocho a v suchu, oddělené proložkami, nikdy naskládané reliéfem na reliéf;
- šablony se ukládají rovně a v mírném zatížení, aby se nezvlnily.
Klihové a temperové barvy
Ruční tisk tapet stojí na krycích vodou ředitelných barvách. Klihová barva spojuje pigment s roztokem zvířecího klihu; temperová používá emulzi, ve které je vedle vodní složky i olejová nebo vaječná část. Obě zasychají odpařením vody, obě se dají ředit během práce a obě odpouštějí méně chyb než barvy, které tuhnou chemicky.
Klih se rozpouští ve vlažné vodě a nesmí se převařit — přehřátím ztrácí lepivost a barva pak po zaschnutí sprašuje. Hustota se posuzuje na zkušebním otisku, ne v hrnci: barva má být natolik řídká, aby se rozetřela po celé ploše bloku, a natolik hustá, aby nezatekla do řezu a nezaoblila hrany kresby. V chladné dílně klihová barva rychle houstne a je potřeba ji udržovat ve vlažné lázni.
Tempera je odolnější proti otěru a snese o něco silnější vrstvu, ale zasychá rychleji, takže blok se musí čistit častěji. Pro světlá pozadí bývá výhodná, protože lépe kryje na jeden otisk. Míchá se vždy s rezervou: dodatečně namíchaná dávka téhož odstínu se od původní téměř nikdy netrefí přesně a v dlouhém pásu je rozdíl vidět jako pozvolný přechod.
Tisk po vrstvách od světlé k tmavé
Každá barva má vlastní blok a vlastní průchod celým pásem. Tiskne se v pořadí od nejsvětlejšího tónu k nejtmavšímu, protože krycí schopnost vodových barev není úplná: tmavý tón položený na světlý zůstane čistý, zatímco světlý na tmavém se prosvítáním zašpiní.
Mezi vrstvami se čeká, dokud předchozí barva nezaschne skrz naskrz. Zdánlivě suchý povrch s vlhkostí uvnitř se při dalším otisku uvolní a přilne k bloku. Doba schnutí závisí na teplotě a proudění vzduchu v dílně; v praxi se ověřuje na okraji pásu, kde je vrstva nejtlustší.
Tlak se drží co nejvyrovnanější. Blok se přitiskne jedním rovnoměrným pohybem a podle velikosti se doklepne dřevěnou paličkou přes střed a rohy. Opakovaný náraz na stejné místo prozradí sám sebe: motiv v tom místě ztmavne a okraj se rozšíří.
Obvyklé pořadí průchodů
- pozadí nebo nejsvětlejší plocha, často šablonou;
- střední tón kresby, který nese hlavní tvar;
- tmavá kontura a drobné akcenty;
- případné dotisky jednotlivých detailů drobným blokem.
Soutisk podle značek a přípustný posun
Aby se vrstvy potkaly, potřebuje každý blok pevný vztažný bod. Nejjednodušším řešením jsou soutiskové značky — drobné body nebo krátké čárky vyřezané v rohu bloku mimo vlastní kresbu. První průchod je otiskne spolu s barvou, další bloky se podle nich kladou. Značky nakonec padnou do podřezu nebo je překryje poslední tmavá vrstva.
Druhým vodítkem jsou lišty a dorazy na stole. Pás se položí k liště jednou hranou a blok se přisune ke druhé; tím odpadne odhad polohy v jednom směru a soutisk se stará jen o výšku. Kombinace dorazu a značek dává v ruční práci nejstabilnější výsledek.
Absolutní přesnost není cílem ani měřítkem. Ruční tisk má drobný pohyb v každém otisku a právě ten odlišuje tištěný list od strojového povrchu. Praktická hranice se odvozuje od hustoty kresby: u volného vzoru s tenkou konturou se posun do zhruba půl milimetru ztratí, u husté kresby s plnými plochami je vidět dřív. Rozhoduje pohled ze vzdálenosti, ze které se stěna běžně vnímá — z metru a půl, ne z dvaceti centimetrů.
Když se soutisk začne rozjíždět
- zkontroluj, zda pás během tisku nepodklouzl po stole;
- ověř, jestli se nezměnila vlhkost v místnosti a papír nepracuje;
- podívej se na okraje bloku — nabalená barva mění dosedací rovinu;
- porovnej první a poslední otisk série, odchylka bývá plynulá, ne náhlá;
- ustup od stolu a posuď pás z odstupu, než začneš cokoliv opravovat.
Sušení pásů na vzduchu
Vytištěný pás se suší volně na vzduchu, zavěšený nebo rozložený, bez přímého tepla. Sušení je pomalé a zabírá v dílně nejvíc místa ze všech operací, ale nedá se urychlit bez následků: rychlé zaschnutí povrchu uzavře vlhkost pod barvou, vrstva se stáhne a v tenkých linkách popraská.
Zavěšování na tyče přes celou šířku pásu je šetrnější než přehyb přes provaz, protože nevzniká lom napříč kresbou. Pásy mají viset s odstupem, aby mezi nimi mohl proudit vzduch, a ne u zdi, kde se drží vlhkost. Přímé slunce se nehodí — kromě nerovnoměrného schnutí zatěžuje pigmenty ještě před tím, než se vůbec dostanou na stěnu.
Pás je suchý až tehdy, když je chladný na dotyk stejně jako okolní papír a když se v nejtmavších místech neleskne. Vrstva barvy na papíru zůstává určitou dobu měkká i po odpaření vody; s dalším zacházením se proto počítá spíš v desítkách hodin než v hodinách.
Svinování do rolí a skladování
Suchý pás se svinuje potištěnou stranou ven kolem dutého jádra o dostatečném průměru. Tímto směrem se barevná vrstva na vnějším oblouku mírně natahuje, místo aby se na vnitřním stlačovala; u tlustších vrstev je to rozdíl mezi neporušeným povrchem a sítí jemných prasklin. Roli se nikdy nesvinuje pevně — mezi závity má zůstat prostor, který dovolí papíru pracovat.
Mezi závity se vkládá proložka z hladkého nekyselého papíru, pokud jsou vrstvy barvy silné nebo pokud role poleží delší dobu. Barva a papír se přes plochu jinak přitisknou k sobě a při rozvinování se od sebe oddělí nerovnoměrně.
Podmínky skladování
- role uložit naležato na policích, ne nastojato na hraně;
- vyhnout se zatížení shora, které roli zploští;
- stabilní teplota a vlhkost, bez blízkosti topení a bez vlhkých vnějších zdí;
- bez přímého denního světla, které mění světlé odstíny rychleji než tmavé;
- čitelně označit raport, pořadí pásů a datum tisku;
- pásy z jedné tiskové série držet pohromadě a nemíchat je s pásy z jiné dávky barvy.
Lepení na stěnu a podřezávání spojů
Ručně tištěný pás je citlivější než průmyslová tapeta: barva není lakovaná a nadbytek lepidla na líci zanechá stopu, kterou už nelze odstranit. Proto se pracuje se suchýma rukama, čistou stěrkou a měkkým válečkem, kterým se pás přitlačuje přes celou plochu, ne jen podél spoje.
Stěna musí být rovná, savá a stejnoměrně nasákavá. Nestejně savý podklad odebere lepidlo místy rychleji a pás se v těch místech uvolní dřív, než celek zaschne. Před prvním pásem se svisle vyznačí linka; svislice stěny ani rohu se na ni spolehnout nedá.
Pásy se v ruční praxi obvykle kladou na sraz, protože překrytí by u netransparentní vrstvy barvy vytvořilo viditelný pruh. U silnějšího papíru se používá dvojitý řez: dva pásy se položí s malým přesahem, přes oba se vede jeden řez ostrým nožem podle pravítka a odřezané proužky z obou vrstev se odstraní. Vznikne přesně navazující spára, ale řez musí být veden jedním tahem — přerušení se v hraně pozná.
Postup u jednoho pásu
- naměř délku podle raportu včetně horního a spodního podřezu;
- nanes lepidlo podle použitého papíru a nech pás krátce odležet, aby se rozměr ustálil;
- přilož horní hranu, srovnej pás podle vyznačené svislice a přitlač shora dolů;
- navaž sousední pás na sraz podle motivu, ne podle okraje papíru;
- odřízni přesah u stropu a podlahy podle rovného pravítka;
- otři případné lepidlo z líce hned, měkkou vlhkou houbou a bez tlaku.
Kontakt a povaha těchto stránek
Gravistenor je nezávislý informační projekt o ručním tisku tapet. Publikuje redakčně zpracované texty o jednotlivých krocích tohoto řemesla a doprovodné tematické fotografie. Nenabízí ani neprodává žádné služby ani zboží.
Poznámky, upřesnění nebo dotazy k obsahu je možné poslat e-mailem. Odpovídáme podle časových možností a bez záruky na lhůtu.